pondělí 27. srpna 2012

Návštěva u Pohlreicha (Café Imperial)

Začneme hezky z ostra. Při návštěvě Prahy s mojí přítelkyní a dalšími dvěma přáteli jsme se rozhodli zavítat do restaurace mediálně známého šéfa Zdeňka Pohlreicha. Jistě nikoho nepřekvapí, že na návštěvu Café Imperial jsme se všichni velmi těšili, ale zároveň v nás "šéfovo" vystupování ve známé show vzbuzovalo pochopitelné očekávání.
Café Imperial naleznete v jedné z ulic vedoucích z Náměstí míru směrem k autobusovému nádraží Florenc. Pokud Prahu moc neznáte cestu si raději předem dobře nastudujte z internetu, jelikož restaurace, potažmo celý hotel není příliš viditelně označen a cestou k němu jsme několikrát znejistili, zda jsme se vydali správně. K tomu se tedy vztahuje moje první výčitka. Každý, kdo alespoň párkrát viděl "šéfův" pořad ví, že provozovna musí být dobře a viditelně označena. Nicméně pražané již zřejmě dobře ví kam jít, a tak pokud Prahou pouze projíždíte, raději si předem místo u stolu rezervujte, přes poledne bývá v restauraci plno, i když se u poledního menu lidé u stolů rychle mění.
Po vstupu nás upoutal pult s příjemnou a usměvavou uvaděčkou a především doslova obrovské a krásné secesní prostory, které nedávno prošli rekonstrukcí. Kapacitu restaurace odhaduji minimálně na 150 míst. Uvaděčka nás srdečně přivítala a zavedla ke stolu, u okna sestávajícího z kožené sedací lavice a dvou masivních židlí, prostřenému pro čtyři dle naší objednávky. Bohužel i přes prostor, který restaurace nabízí není umístění stolů a míst dispozičně zcela nejlépe vyřešeno, takže někteří návštěvníci jsou doslova namačkáni na sebe. To byl naneštěstí i náš případ a musím říct, že neustálé zdvořilé vyhýbání se číšníkovi s tácem plným horkých polévek, který vám pronáší za krkem doplněné o nárazy židlí s dalším hostem sedícím za mnou asi není to, co návštěvníci hledají. Co se týče kapacity, řekl bych tedy, že zde je doslovně na místě rčení, že méně někdy znamená více a návštěvníci by se nemuseli cítit tak stísněni.
Jak jsme se usadili během chvíle k nám přistoupil číšník k našemu štěstí to byl přímo vrchní toho dne a staral se o hosty velmi dobře a profesionálně. Jinak pokud se porozhlédnete po personálu je složen ze zkušených číšníků a mladých učňů což kladně kvituji, protože, kde jinde se mají mladí číšníci začínat a učit se než v takto kvalitních restauracích, i když oko znalce zahlédne občasnou nervozitu a chybičku, ale to pochopitelně můžeme prozatím omluvit.
Pojďme se ale přesunout k jídlu. V den naší návštěvy bylo obědové menu složeno takto:


Předkrm:


Gulášová polévka
Terinka z kozího sýra se zeleninovým salátem a bagetkou


Hlavní chod:


Španělský ptáček s rýží
Telecí jatýrka s jablky a omáčkou z portského vína se šťouchaným bramborem
Confit z kachny s červeným zelím a bramborovým knedlíkem s cibulkou


Dezert:


Créme brulée
Cheesecake s jahodovou omáčkou

Protože jsem nebyl sám mohli jsme ochutnat více jídel což bylo jedině dobře. Já s kolegou jsme zvolili mužský přístup k věci a vybrali si Gulášovou polévku a Španělského ptáčka s rýží. Dámy na to šli jinak a má přítelkyně zvolila Terinku z kozího sýra a telecí jatýrka. Čtvrté jídlo si přítelkyně doprovázející kolegu nevybrala z menu, ale přímo á la carte a to Confit z kachny se zelím a knedlíkem s cibulkou.
Jako první pochopitelně ochutnejme předkrm. Terinka z kozího sýra byla na pohled velmi vkusně podávána ač obložena tzv. zelím (listem letního salátu a zeleninou), které sám "šef" v televizi často kritizuje. Mě osobně to nevadí a vše vypadalo velmi dobře. Sýr byl velmi jemný s typickou vůní a chutí kozího mléka, takže v žádném případě nebyly použity žádné náhražky. Spolu s bagetkou chutný a vhodný předkrm pro ty, kterým výrobky z kozího mléka nevadí.
Naproti tomu polévka nám nemile připomněla léta strávená v jídelně na základní škole. Samozřejmě opět nebyly použity žádné náhražky natož, aby byla uvařena z "prášku". Nicméně tmavě červená voda s rozemletým masem, přesto že dobře ochucená není to co bych od gulášové polévky očekával navíc pokud si toto mohu objednat v jakékoliv jiné restauraci za rohem. S povzdechem musím říci, že na polévce bylo nejlepší pečivo, které servírováno.
Když si chvíli oddechneme, můžeme začít s hlavním chodem. Volba padla na Španělského ptáčka s předpokladem, že tento klasický recept, který známe snad každý bude uměním kuchařského týmu povýšen do jiných sfér chuti. Porce byla na čistém, prohřátém bílém talíři, dostatečně velká, maso měkké chutné s dostatečným množstvím rýže i omáčkou, která byla dobře ochucena. Zde musím podotknout, že číšník se o nás staral tak dobře, že když si všiml docházející omáčky v talíři mého kolegy, bryskně zareagoval, sám nabídl její přídavek a v menší misce ji také donesl. Jídlo tedy dobré a opět z kvalitních surovin a to je hlavní. Mimochodem vybírat kvalitní suroviny a dotvářet co nejméně je jednou ze zásad celé restaurace.

Co říci k telecím jatýrkám s jablky a omáčkou z portského vína? Velmi vkusně naaranžované, poskládané na talíři posypané jablky a přelité omáčkou a servírované spolu se šťouchanými brambory. Játra chutně okořeněné a spolu s nasládlou chutí jablek a vinnou omáčkou vytvářeli opravdový zážitek pro chuťové buňky. Jediné co se tak tomuto chodu dá vytknout je, že maso nebylo úplně dokonale očištěno a místy neúplně propečeno. To by se šéfkuchařům určitě stávat nemělo, ale pokud vezmeme v úvahu, že tento pokrm musel být připraven k výdeji minimálně 100x je to nezáviděni hodné a při takto zrádném jídlo omluvitelné.
                           
Dostávám se k poslednímu z hlavních jídel a to k talíři, který na sobě nesl Confit z kachny se zelím a bramborovým knedlíkem s cibulkou. Česká klasika, která však také není nijak jednoduchým receptem a může kuchaře zradit. Žádné nemilé překvapení se zde ale nekonalo. Na talíři opět vzhledně upraveno, kachní stehno bylo usazeno na vrstvu zelí a obloženo knedlíkem. Maso šlo krásně od kosti a zelí bylo podušeno do měkka, knedlík se nepodařilo rozvařit a dobře držel tvar spolu s dobrým dochucením, tomuto jídlu nebylo co vytknout. Tedy není třeba se kachny bát.

Následoval krátký oddech, který někteří z nás využili k návštěvě sociálního zařízení. Možná Vám bude připadat zvláštní proč se chci zmínit právě o tomhle, ale následně se to pokusím vysvětlit. Pro dámy bude  návštěva této místnosti zřejmě milým překvapením jelikož je jim k dispozici velmi taktní dveřník a zařízení čisté, udržované. Pánové jsou na tom poněkud hůře nejen, že nemají k dispozici žádného dveřníka, natož dveřnici:-), ale dvě mušle a dvě kabinky pro takovou kapacitu? To je přece jen trochu málo, ještě k tomu když ona místnost není důkladně udržována. Tady jsem byl dosti zklamán a určitě je zde prostor pro zlepšení.
Na závěr zmíním ještě dezert. Z dezertního lístku jsme si vybrali pouze Créme Brulée a Cheescake s omáčkou s kousky jahod. To popravdě řečeno byla nejlepší část oběda. Cheescake lahodný a rozplývající se na jazyku s výtečnou omáčkou a opravdu kusy jahod. Nepřeslazený a z kvalitního tvarohu, korpus z rozdrcených keksů a másla dodal punc "domácího" cukrářství. Créme Brulée výborně našleháno a zapečeno s karamelovou krustou na povrchu. Před cukrářským týmem musím opravdu hluboce smeknout.
S posledním usrknutím ze šálku kávy tak dezert udělal tečku za obědem, který byl plný rozporuplných zážitků. To co dostanete v této Pražské restauraci, ochutnáte v téměř každé provozovně první cenové kategorie.  Opravdovou dokonalost tvoří nejen kvalitní základ, ale především vyladěné detaily a ty v Café Imperial bohužel nesedí tak, jak by měly, takže "šéfe" čtyři z pěti, čtyři z pěti.

www.cafeimperial.cz

4/5

    
   





    



       
                       
 

Žádné komentáře:

Okomentovat